Mohendžodáro

Moje cesta Mohendžodárem

Co jsem já? Jsem Žena?

Vypadám jako žena, ale jsem skutečně žena ve všech jejích podobách?
Jsem hospodyňka, jsem matka, jsem masérka, jsem zahradnice, kuchařka, uklízečka ...
Jsem dobrá manželka? A co je to vlastně být dobrá manželka? Jsem milenka? Jsem dračice? Jsem hysterka? Ne, to všechno a mnohem víc nejsem. Je to všechno ve mně schované, vlastně ani nevím, že to všechno můžu být.
Ani nevím, že je ve mně schovaný oheň, dračí oheň či hadí síla, kundalini energie, která je živá, živelná, životadárná!
Já vlastně ani moc nežiji. Já přežívám a považuji to za život! Ale život, to jsou emoce a pohyb a živelnost a tanec a rej. Můžu si to dovolit? Hodí se to vůbec ke mně? Vždyť já to ani neumím! Jak se vlastně projevuje živelnost?
Smutek projevit umím, to mi jde samo a dobře, slzy mě doprovázejí od dětství. Nejen slzy bolesti, ale i slzy radosti a dojetí nad něčím krásným. Jsem schopná plakat při krásné hudbě, při svatbě, nad narozeným miminkem nebo jen tak, při přání k narozeninám.
A co radost? Umím zavýskat, jen tak blbnout, skákat, dovádět? Ani náhodou. Ani na parketě to neumím rozbalit. Stydím se cokoli ze sebe vyjádřit. Co když se někdo bude dívat?
A pak přichází plíživě změna. Objevím na internetu Mohendžodáro a všechny buňky mého těla křičí "tam musím být, to potřebuji!!“
Poznávám skupinu žen v čele s úžasnou Olívií.
V tom svém sprintérském upracovaném životě si každý týden věnuji 3 hodiny. Dovoluji si poznávat vše to, co doposud nejsem. I když jsem dospělá žena ve „zralém“ věku, stále jsou okamžiky, kdy se cítím být dítětem, cítím se pod kontrolou, cítím se nesvobodná. Mám neustále pocit, že musím poslechnout.
I zde, v této skupině žen si z počátku připadám kontrolovaná, mám tendence se srovnávat s ostatními, prostě dělám to, co mám celý život naučeno. Až později mi dojde, že je to jen můj úhel pohledu. Proč by mě měl někdo kontrolovat, vždyť já jsem zde dobrovolně, vše dělám jen a jen pro sebe a pro svou radost.
Jak osvobozující je nesrovnávat se s ostatními !
Jak osvobozující je dát si šátek na oči !
A jen tak být, jen si tak plout na vlnách hudby, jen se tak chvět při kundalini meditaci. Je to velmi velmi osvobozující nechat starosti a obavy za dveřmi a prostě dělat, co dělat chci. Nic víc, nic míň. Jsou okamžiky, kdy mi to jde čím dál lépe a někdy zase vůbec ne.

Jsem na cestě za objevováním sebe sama.
Už nejsem na startovní čáře, kousek cesty mám prošlapané a jsem za to moc ráda.
Pořádný kus mám ještě před sebou a jsem za to moc ráda.

Mohendžodáro otevírá nové možnosti k prozkoumávání sebe sama - své osobní síly, své hodnoty, své odvahy, lásky sama k sobě.
Jsem šťastná, že mi vstoupilo do života. Je to veliký dar a jako daru si ho velmi vážím.
Už vím, že jsem žena a mohu mít mnoho podob. A všechny jsou správné a všechny mají svoji hodnotu.
Mohendžodáro mění můj život. Je to živý organismus, který mění můj soukromý i profesní život. Kde se „nechci“ pohnout já sama, zařídí se to jakoby samo. Prostě se to stane. A já jsem nucena přijmout změnu, i kdyby se mi 100* nechtělo. A nechce se mi proto, že to staré zajeté dobře znám a i když mi to nevyhovuje, nemám dost odvahy učinit změnu. ….
Poslední dobou je vše jinak. Nejvýstižnější je věta „ZMĚNA JE STÁLÁ“. Nemám čas dodávat si odvahu , není čas čekat. Změna je ze dne na den, někdy i z hodiny na hodinu. A ukaž se holka! Reaguj! Když to takhle půjde tímto tempem dál , za chvíli se budu ptát sebe sama "A co je to strach ze změny? - Neznám!“
Věřím, že se díky Mohendžodáru budou olupovat a ztenčovat i ostatní strachy ve mně uložené. A naopak na povrch vystoupí úcta, hodnota a láska sama k sobě.
Mohendžodáro je posvátné a má pro nás mnoho darů.. Tak jako je posvátná naše Země, naše Bohyně Matka, na které jsme se zrodili. Země, která pro nás také má mnoho darů. Jen je musíme umět vidět a přijímat. Je to stejné. Jak vně, tak uvnitř, jak nahoře, tak dole.

Jsem šťastná, že jsem žena

Jsem žena a jmenuji se Zoja